Děsně unavená čarodějka

1. listopadu 2015 v 18:59 |  Elenya
Osamělá postava popíjela v rohu místnosti pohár vína, oči sotva dokázala udržet otevřené, už pár dní nedokázala díky skotačinám Káďolišra usnout. Víčka protestně přeprala zápolící majitelku a hlava elfky s duněním přistála na stole. Pár nejblíže sedících štamgastů se udiveně zadívalo tím směrem, nevrle pro sebe něco mumlali, v krvi už řádnou hladinu promile.



,,Vypadáte unaveně, slečinko, nemáte kde přespat, nemám pravdu?" přisedla ke spící dívce světlovlasá žena, dle bohatě zdobeného roucha patřila mezi mágy. Elenya leknutím nadskočila, až se pod ní zákeřně propadla židle. Z podlahy vyšlo bolestné zasténání, jak se nebohá kouzelnice sbírala ze země.
,,Nejsou peníze."
,,Myslela jsem si to. Měla bych pro Vás úkol. Nedaleko odtud leží temná jeskyně, kde se údajně ukrývá mocný artefakt. Když mi ho přinesete, dostanete řádně naplněný měšec zlaťáků." Myslím, že není nutné dodávat, jakou odpověď pro tuto otázku Elenya zvolila, stejně už za ni dávno rozhodl její šílený pán.

Černý otvor zející z vysoké skály naznačoval, že poutnice došla ke správnému cíli. Z nekonečné temnoty pronikal pach rozkladu smíšený se zatuchlinou. Elfka na okamžik zalitovala, že má na sobě tenké roucho, kterým se ledové prsty větru prokoušou jako vlčí tesáky kůží oběti.
Uvnitř nepanovala pouze otravná zima, nýbrž i neprostupná tma, kam se člověk jenom podíval. S povzdychem vzala ze stěny zapálenou louči, posvítila jí ke kamennému schodišti, končícímu kdesi v hlubinách jeskyně. Jen, co vstoupila na první schod, pochodeň jako po lusknutí prstů zhasla, čarodějce uklouzla po vlhkém terénu ladná nožka a s nadávkami sjela až dolů po zadku.
,,Káďolišre…,"hrozila proradnému bohovi zatnutou pěstí, zatímco v hlavě slyšela pobavený smích. S ústy plnými jedovatých poznámek vyvolala v místnosti kužel zářivého světla, jenže na ni čekalo další nemilé překvapení. Cestu dobrodružce zastoupil kostlivý válečník s obouručním mečem. Holou lebku zakrývala ztrouchnivělá helma pokrytá rzí a starou, zaschlou krví. Věnoval zaskočenému hostovi široký úsměv svých bílých zubů, rozpřáhl obrovitou zbraň ve velikém oblouku, ale drobná mágyně včas uskočila, připravena vyslat proti protivníkovi smrtící kouzlo. Na místo zamýšleného ohně však z hlavice magické hole vyšla sprška bahna, která ohodila jak oba soupeře, tak i okolní stěny. Nebylo jisté, kdo z dvojice byl překvapenější. Kostlivec udiveně zaskřípal rozvrzanými panty dolní čelisti, prstními kůstkami se podrbal na lebce v zamyšleném gestu. Naprosto neschopen se rozhodnout, co má nyní udělat. Elenya položila tvář do dlaně, v duchu proklínajíc svého pána, vládnoucí svaté Kádi. Něco upoutalo její pozornost. Prstýnek s malým rubínem, pevně usazeným na ukazováčku nemrtvého, vyzařoval slabou, přesto dostatečně mocnou energii.
To bude určitě ten artefakt, pomyslela si rozmrzelá elfka, lačnící po vyhřáté, měkké posteli.

,,Copak ten nepřátelský výraz, kouzelnice, snad nenecháš tu hnijící hroudu kostí naživu," nabádal naléhavě posměvačný hlas. Světlovlasá čarodějka s představou brzkého spánku vyslala ohnivou kouli, jejíž výbuch rozložil kostlivce na ty nejmenší kůstky, které kdy lidské oko spatřilo. "Ušlo to," pronesl s odfrknutím Káďolišr, zatímco dívčinu tvář rozzářil vítězoslavný úsměv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Koho byste nejraději uctívali?

Káďolišra 16.7% (1)
Káďolišra 16.7% (1)
Káďolišra 50% (3)
Káďolišra 16.7% (1)
Káďolišra 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama