Mé první setkání s Káďolišrem

30. září 2015 v 16:57 |  Elenya
,,Haha, zase ti padla jednička, ušatko," rozesmál se na celou hospodu přiopilý ork, z úst mu létaly do všech stran sliny, dopadající na nejbližší přísedící. Lidský válečník vedle něj zlostně stíral naplivanou tekutinu z tváře a zahrozil mu zatnutou pěstí. Oslovená elfka položila obličej do dlaně, aby nemusela čelit posměšným připomínkám jejích spoluhráčů.
,,To bude dobré," poplácal ji po zádech trpaslík, dřepící na židli vpravo od ní a hlasitě si odříhl. Díky svému vzrůstu nebyl skoro za stolem vidět, sotva mu zpoza desky čouhal baňatý nos. Divoce zatřásl hlavou, popadl krobel nalitý až po okraj pivem, ze kterého se dlouze napil.
,,Mohl bys s tím už laskavě přestat?!" obořil se hnědovlasý bojovník rudý vzteky.
,,Ale no tak, človíčku, ještě řekni, že to není vtipné? Aby někomu popáté padly za sebou samé jedničky, v tom musí být čáry," natáhl ork k elfské čarodějce ruku ,,tak plať, kouzelnice." Dívka nasypala bytosti s jedovatě zelenou kůží téměř poslední zlaťáky, co u sebe měla. Ačkoliv neměla dnes ve hře vůbec štěstí, neztrácela naději, nenechala se tím prašivým orkem zastrašit.
,,Teď už to určitě vyjde a já ti vytřu zrak, ty smraďochu," zachrastila kostkami, hodila je po stole, jenže co se nestalo, všechny se otočily opět na jedničku. Tentokrát všichni, kromě ní, propukli v hurónský smích.
,,Teda, je tohle možné? Přiznej se, že to děláš schválně?!" válel se skoro na zemi pobavený trpaslík.
,,Dej pokoj, nebo tě praštím," zavrčela obranně a na důkaz, že to myslí vážně, se po něm ohnala. Překvapený spoluhráč málem nestihl uhnout včas. Orkovi přistálo v dlani poslední jmění světlovlasé spoluhráčky.
,,Tak to zkus ještě naposledy, co ty na to?" navrhl natěšeně člověk, držící rozezleného trpaslíka, připraveného se na ni vrhnout.
,,Ale já právě pohrála to poslední, co jsem měla," ťukala si významně na čelo.
,,To není pravda, co třeba si zahrát o tu tvou krásnou učňovskou róbu snaživce?" mrkl uličnicky válečník.
,,Na to zapomeň, ty lotře," založila uraženě paže na hrudi, jenže jí to nebylo nic platné. Jakmile mužův plán pochopil i zbytek, milerádi se k němu přidali s hlasitým skandováním.
,,Pokračuj, pokračuj, pokračuj!"
,,Jen počkejte, opálím vám do ruda ty vaše ošklivé zadnice," vytáhla kouzelnou hůl, v tom však za zády zaslechla chraptivý, zlomyslný hlas: ,,Přestaň tu řvát, kouzelnice a koukni za sebe." Elfka vybídku poslechla a spatřila tmavou káď, jenž rozhodně předtím v hospodě neviděla. ,,Vidím jenom nějaký žlab pro dobytek, ale tebe ne, ukaž se!"

,,Já ti dám žlab pro dobytek, to je posvátná Káď! Nahlédni do ní a uvidíš, kdo jsem. Mimochodem, ty tvé ,šťastné' kostky jsou mé dílo."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Koho byste nejraději uctívali?

Káďolišra 16.7% (1)
Káďolišra 16.7% (1)
Káďolišra 50% (3)
Káďolišra 16.7% (1)
Káďolišra 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama