Září 2015

Mé první setkání s Káďolišrem

30. září 2015 v 16:57 Elenya
,,Haha, zase ti padla jednička, ušatko," rozesmál se na celou hospodu přiopilý ork, z úst mu létaly do všech stran sliny, dopadající na nejbližší přísedící. Lidský válečník vedle něj zlostně stíral naplivanou tekutinu z tváře a zahrozil mu zatnutou pěstí. Oslovená elfka položila obličej do dlaně, aby nemusela čelit posměšným připomínkám jejích spoluhráčů.
,,To bude dobré," poplácal ji po zádech trpaslík, dřepící na židli vpravo od ní a hlasitě si odříhl. Díky svému vzrůstu nebyl skoro za stolem vidět, sotva mu zpoza desky čouhal baňatý nos. Divoce zatřásl hlavou, popadl krobel nalitý až po okraj pivem, ze kterého se dlouze napil.
,,Mohl bys s tím už laskavě přestat?!" obořil se hnědovlasý bojovník rudý vzteky.
,,Ale no tak, človíčku, ještě řekni, že to není vtipné? Aby někomu popáté padly za sebou samé jedničky, v tom musí být čáry," natáhl ork k elfské čarodějce ruku ,,tak plať, kouzelnice." Dívka nasypala bytosti s jedovatě zelenou kůží téměř poslední zlaťáky, co u sebe měla. Ačkoliv neměla dnes ve hře vůbec štěstí, neztrácela naději, nenechala se tím prašivým orkem zastrašit.
,,Teď už to určitě vyjde a já ti vytřu zrak, ty smraďochu," zachrastila kostkami, hodila je po stole, jenže co se nestalo, všechny se otočily opět na jedničku. Tentokrát všichni, kromě ní, propukli v hurónský smích.
,,Teda, je tohle možné? Přiznej se, že to děláš schválně?!" válel se skoro na zemi pobavený trpaslík.
,,Dej pokoj, nebo tě praštím," zavrčela obranně a na důkaz, že to myslí vážně, se po něm ohnala. Překvapený spoluhráč málem nestihl uhnout včas. Orkovi přistálo v dlani poslední jmění světlovlasé spoluhráčky.
,,Tak to zkus ještě naposledy, co ty na to?" navrhl natěšeně člověk, držící rozezleného trpaslíka, připraveného se na ni vrhnout.
,,Ale já právě pohrála to poslední, co jsem měla," ťukala si významně na čelo.
,,To není pravda, co třeba si zahrát o tu tvou krásnou učňovskou róbu snaživce?" mrkl uličnicky válečník.
,,Na to zapomeň, ty lotře," založila uraženě paže na hrudi, jenže jí to nebylo nic platné. Jakmile mužův plán pochopil i zbytek, milerádi se k němu přidali s hlasitým skandováním.
,,Pokračuj, pokračuj, pokračuj!"
,,Jen počkejte, opálím vám do ruda ty vaše ošklivé zadnice," vytáhla kouzelnou hůl, v tom však za zády zaslechla chraptivý, zlomyslný hlas: ,,Přestaň tu řvát, kouzelnice a koukni za sebe." Elfka vybídku poslechla a spatřila tmavou káď, jenž rozhodně předtím v hospodě neviděla. ,,Vidím jenom nějaký žlab pro dobytek, ale tebe ne, ukaž se!"

,,Já ti dám žlab pro dobytek, to je posvátná Káď! Nahlédni do ní a uvidíš, kdo jsem. Mimochodem, ty tvé ,šťastné' kostky jsou mé dílo."

Káďolišrovo Desatero

26. září 2015 v 18:45 Káďolišr
1.
Nikdy se nepokoušej převrhnout Káď!

2.
Ke Kádi přistupuj předkloněn a větry své zadrž.

3.
Nikdy nemluv o darech, které ti Káďolišr věnoval, jinak ti je sebere a na talíř ti nasere.

4.
Kdykoliv jsi v nesnázích, Káďolišr je tu pro tebe. Sice ti nepomůže, ale je to dobré vědět.

5.
Všechno má svůj smysl. Čím méně to chápeš, tím více Káďolišr.

6.
Nikdy nepřekaz Káďolišrovu vůli, i když o ní nic nevíš.

7.
Nikdy se nepokoušej být vtipnější než Káďolišr. Nejde to...

8.
Mrtvý nemrtvý je dobrý nemrtvý.

9.
Káďolišrovi uctívači jsou ohroženým druhem, nezabíjej je!

10.
Nikdy nezapomeň, že za svůj život vděčíš Káďolišrovi.

Co je to Káďolišr

26. září 2015 v 15:00 Káďolišr

Ještě nikdy nikdo neviděl pána démonů schovávajícího se za prapodivným jménem "Káďolišr" aniž by o tom mohl dále mluvit. Přesto se o něm něco málo ví. Například to, že ke svým stoupencům promlouvá skrze temně posvátnou Káď, jejíž objevení na tomto světě je datováno do doby dávno předtím, než se lidé, gnómové, trpaslíci nebo i elfové pokusili poprvé mluvit (orky a skřety nepočítáme, ti se nezačali pořádně snažit doposud). Nádoba z nejtmavějšího ebenového dřeva držící pohromadě obručemi z nejrezavější rzi je vskutku prapodivným komunikačním prostředkem, ale co čekat u démona jehož projevem v tomto světě je chaos a poťouchlost?


Káďolišr je opravdu oříšek k chápání. Chraptivý hlas udávající směr životů jeho noshledům je součást přirozeného běhu našeho světa. Když vzteklý vlk zakopne o kořen, je to Káďolišr. Když stinný aligátor místo slaďoučkého masíčka si vyláme zuby na chladném kameni, je to Káďolišr.


Právě proto tento prapodivný pán démonů nejvíce ze všeho nenávidí nemrtvé bytosti. Když totiž na ghůla zasyčíte, otočí se na Vás a půjde si pro šťavnatou svačinku, kterou jste. Nikdy se nezeptá "Co je?" a proto mu nikdy nemůžete odpovědět "Nečum, cvičím hady".


Díky zálibě v poťouchlostech se Káďolišr nikdy netěšil velkým zástupům uctívajících. Každého, co se rozhodne vložit život do služby Káďolišrovi čeká kopa těžkých úkolů, odměněných tak leda posměchem a nebezpečnými vtípky. Ale ti, co v jeho službách vydrží opravdu velmi dlouho, se dočkají odměny, která za to stojí. Nenajdete však jedinou osobu, co Vám prozradí o jaký dar se jedná.